Cincinnati 2012

World Choir Games v Cincinnati (USA) 2012

Sedmý ročník Světové sborové olympiády proběhl tentokrát v americkém Cincinnati. Náš sbor se na tento celosvětový šampionát nominoval skvělým výsledkem na sborové soutěži v Irsku. Příprava byla náročná nejen po stránce umělecké přípravy – bylo nutné sestavit vhodný program do tří kategorií, ale i po stránce finanční. Bez příspěvku města Sušice a dalších sponzorů bychom si takovou dalekou cestu nemohli dovolit - DĚKUJEME. A o tom, že Sušický dětský sbor patří k těm nejlepším u nás, svědčí i dovezené medaile. V soutěži šampionů jsme v kategorii Show Choirs získali bronzovou medaili za provedení operky Dana Čámského „O životě v trávě“. V kategorii dětských sborů jsme získali medaili stříbrnou a ten samý kov jsme dovezli i za vystoupení v kategorii Scenic Folklor. V této kategorii jsme byli nejblíže ke zlatu – chybělo nám jen 4,6 bodu

WCG 2012 se zúčastnilo celkem 362 sborů z 64 států, což je přibližně 15 tisíc účastníků. „Šampioni“, kde soutěžil i náš sbor, soutěžili celkem ve 23 kategoriích, 18 kategorií proběhlo v soutěži otevřené pro všechny sbor y. Krom toho proběhlo více než 60 přátelských koncertů, několik oficiálních akcí a 8 koncertů slavnostních. Závěrečný večer byl spojen i s předáním pomyslného štafetového kolíku starostovi Rigy, která bude v roce 2014 hostit další ročník – prostě „olympiáda“ se vším všudy.

Jak jsem objevila Ameriku !

Milena Naglmüllerová

Mám několik snů. Mnohé se mi zdají neskromné, nesplnitelné. V těch „snech“ byla i jízda na Harley a cesta do Ameriky – tyto dva patřily do kategorie „splnitelné až v dalším životě“. A zcela překvapivě, nečekaně se povedlo – to mi na druhou stranu dává naději, že možná ani ty další nejsou tak nedosažitelné…

Pokusím se touto reportáží o nemožné – popsat to, co jsme prožili. Psala jsem si deníček – jsou to poznámky, postřehy, někdy seřazeny chronologicky, jindy jen výkřiky. Tak se o ně s vámi ráda podělím.

Čtvrtek 5. července.
Odjezd proběhl bez problémů – rozdány všechny formuláře, zkontrolovány pasy (kupodivu nikdo nezapomněl). Ze Sušice v 10.15, v Praze jsme po půl jedné – první (a zdaleka ne poslední) velká fronta na WC. Všichni jíme svačiny – přebornice Lucka Ptáčková měla snad 20 lívanců. Po odbavení zavazadel pr vní a téměř poslední problém – zapomněla jsem na WC telefon. Naštěstí nalezen na recepci – to by maminka nepřežila, kdybych jí neposílala pravidelné zprávy. Navíc všechny kontakty – no, znáte to.

číst dál >

více fotografií >