Sušický dětský sbor založeno 1969

Polsko 2018

záhlaví záhlaví záhlaví

Danův cestovní deníček z Polska



Byl začátek března a paní zima už si v našich končinách pomalu balila kufry. My si je balili taky, a přestože jedeme k moři, se zimou se rozhodně neloučíme. Na internetu jsem našel článek, ve kterém se píše, že do Gdaňsku by v tomto období jel jen úplný blázen. První podmínku tedy splňujeme. Tou druhou bude zřejmě znalost soutěžního repertoáru - jedeme na soutěž a to hned do dvou kategorií - dětské sbory (10 - 14 let) a mládežnické sbory (do 18ti let). Sbor se tedy rozdělí na dva. Repertoár jsme přezpívali den před odjezdem rodičům, má to ještě nějaké mouchy, ale třeba to do víkendu doženeme. Tak nám držte palce - ať se nám to povede a ať nezmrzneme.

Váš dopisovatel Dan Nakládal


St. 7. 3. 2018 – Chojna

Sraz byl v 7:00. V rozbředlém sněhu ve dvoře ZUŠ šlapalo 49 dětí a 5 dospělých – naše polská výprava. Proti původnímu stavu to byl celkem velký úbytek, těžko říct jestli za to můžou chřipky, nebo spíš jarní prázdniny. Do toho se řešily problémy s lékárničkou, Andrejka běžela ještě ráno do lékárny a odjezd se tak nepatrně opozdil.

Jeli jsme opět dvoupatrovým autobusem, tentokrát však červeným, od cestovní kanceláře INEX. Horní patro zabrali sboristé, spodní pak kapitánský můstek, kde jsme vybudovali provizorní kancelář, zkušebnu, šatnu a sklad. Vyjeli jsme v 7:40, bylo zataženo, cca 4 °C.

Na začátku cesty jsme si od řidičů vyslechli vstupní informace, jako že nemáme dělat nepořádek, že se máme připoutat, při použití záchodu si máme sedat (i hoši) a nebo ho radši vůbec nepoužívat. Po úvodním upozornění na dodržování hlasového klidu šli jedinci se spánkovým deficitem chrnět a jedinci s jídelním deficitem snídat. V tomto duchu probíhala první část naší cesty – tedy cesta naší republikou přes Prahu a dál po dálnici kolem Ústí nad Labem.

Kousek před hranicemi jsme poprvé stavěli a před půl 12 jsme přejeli do Německa. Během cesty se i zkoušelo – jak jednotlivci, kteří třeba nebyli měsíc na zkoušce, tak celý sbor. Trénovala se např. slova v Kondziałečce. Projeli jsme kolem Drážďan a pokračovali na sever. Další zastávka byla u Berlína, venku těsně nad nulou, moc se nám z teplého autobusu nechtělo. Celou cestu padalo něco mezi deštěm a sněhem. Záchody už byly placené, tak alespoň hoši šli „na Čechy“, jak je dobrým zvykem.

U města Schwedt jsme velkou říční nivou řeky Odry projeli přes hranici s Polskem. Hned za ní leží vesnička Krajnik Górny, ve které postavili polsko-německé centrum přátelství. Tady dnes bude spát mladší kategorie – vyndávání kufrů v bahně polní cesty byl trochu oříšek, ale zvládli jsme to. Za odměnu nám přichystali večeři – obložené talíře, vejce, tlačenku, marmeládu, čaj a kakao. Pravda, trochu zvláštní kombinace chutí.

Po časné večeři jsme vyrazili do pár kilometrů vzdálené Chojny, kde jsme měli domluvené vystoupení. Zastavili jsme u krásného velkého kostela, zpívali jsme v kulturním centru, což je středověká budova, dříve kupecký dům. Dnes je v přízemí restaurace a v patře sál, kde se odehrávala akce ke Dni žen, v rámci kterého jsme měli vystoupit.To jsme ovšem netušili, že před námi proběhne jakýsi mládežnický halfplayback feministický kabaret a pak ještě bigbeatový koncert. No naši chlapi na nic nečekali a vyzvali dámy (nejen sborové, ale i místní) k tanci a vytvořili tak pěkně rozjařenou atmosféru.

Naše vystoupení pak bylo jako pěst na oko, ten kontrast však paradoxně způsobil, že přítomní poslouchali. I tak jsme ale program patřičně zkrátili. Nakonec ještě vyzvala paní moderátorka naše pány ke společnému vystoupení s polskými děvčaty z kabaretu. Ta zpívala, kluci tančili a celý sbor skákal pod pódiem. No, na hlasový klid to úplně nevypadalo.

Z Chojny jsme odjeli před devátou – nejprve jsme odvezli mladší zpěváky do Krajniku Gorného a potom vzali řidiči zbytek, ty starší, na jejich ubytování v asi 30 km vzdáleném Moryńu, v penzionu Pod lipami, na břehu jezera Morzycko. Měli jsme trochu problémy s počtem postelí, ale nakonec vše dobře dopadlo a každý má kde spát. Tak dobrou noc, první z Polska.





Čt. 8. 3. 2018 – Cesta do Gdaňsku

Probudili jsme se do dalšího oblačného – mlhavého dne. Kdo si ze starších přivstal, stihl i procházku kolem zamrzlého jezera, či zajímavý Geopark s modely prehistorických zvířat v životní velikosti. Pak už jsme jen sbalili a vyrazili za ostatními na snídani do polsko-německého centra přátelství v Krajniku Górnym. Čekaly na nás párečky a nejrůznější lupínky a kuličky s mlíkem + obložené talíře jako včera.

Vyrazili jsme v půl 11, přes Ohři jsme se na chvíli vrátili do Německa, abychom pohodlně najeli na dálnici do Polska. Následovala anabáze se sháněním mýtného po několika benzinkách. Nakonec nám to i se zastávkou na záchod zabralo skoro hodinu. My přitom alespoň sledovali film „Fantastická zvířata a kde je najít“. Že by to zase mělo souvislost s táborem? No, uvidíme.

Další film byl akčnější, s agenty, prokoukali jsme se jím až do města Koszalin, ve kterém jsme stavěli na nákup, nezdravé jídlo a záchod. Někteří stihli i pravoslavný kostel, který zvenku možná nevypadal hezky, ale uvnitř byl zajímavý. Po zbytek cesty jsme si vystačili s Karlíkem a továrnou na čokoládu a s rozřazováním do pokojů.

V 7 hodin jsme dorazili do Gdaňsku. Nejprve nás čekala večeře. Museli jsme se sice vměstnat do malé místnosti pod jakýmsi bistrem, jinak bylo ale vše fajn. Karbanátek s bramborami a salátem nám po té dlouhé cestě přišel k chuti, konečně pořádné teplé jídlo. Na večeři jsme se také seznámili s naším hostesem Bartkem, který nás pak zavedl na ubytování.

Byli jsme trochu překvapení, spíš než hotel to byla taková velká ubytovna ve společném areálu s kostelem. Co nám ale opět nevyšlo, byly počty – naše příprava v autobusu přišla vniveč, když nám Poláci připravili pokoje v úplně jiných počtech. Nakonec jsme to nějak složili. Každý má kde spát, na pokojích jsou i koupelny, televize a lednice, takže myslím vše, co potřebujeme. Tak tedy zdravíme ze severu a hezkou dobrou noc.




Pá 9. 3. 2018 – Sopoty a Galeria Bałtycka

Sešli jsme se na devátou v jídelně. Zasedací pořádek tam organizovala postarší paní, která spíš než milou stařenku připomínala polského generála. K snídani byla opět nabídka šunky, salámu a sýru, pak také marmeláda, cottage sýr, k tomu všemu světlý chleba, zelenina a čaj.

Od 10 do půl 1 jsme zkoušeli v malé zkušebně s rozladěným klavírem, vždy jedna kategorie na půl hodinky a s co nejmenší dynamikou. Únava byla na hlasech znát. Po zkoušce jsme si sbalili teplé oblečení a vyrazili vstříc novým zážitkům severního pobřeží.

Nejprve však oběd. Všechna teplá jídla máme pod bistrem Easybar, tam co jsme byli včera. Dnes nám přichystali rajskou polévku s kolínky a vepřový plátek s bramborem a salátem. To vše na plastových táccích jíme plastovými příbory – že by od soudruhů z NDR?

Prvním cílem našeho odpoledního výletu byly asi 15 km vzdálené Sopoty. Ty jsou součástí a zároveň středem tzv. Trojměstí – kromě Sopot a Gdaňsku do něj patří ještě město Gdyně – dohromady mají asi milion obyvatel. Sopoty jsou město lázeňské a asi nejznámější atrakcí je zdejší molo – se svými 511,5 m se jedná o nejdelší dřevěné molo v Evropě. Počasí však nebylo na naší straně, celou prohlídku nám propršelo a zvlášť jedinci v plátěných botách měli problém. V zájmu zdraví jsme vycházku zkrátili. Jedinou další zajímavostí, kterou jsme viděli, byl slavný Krzywy domek.

Cestou zpět dokonce začalo sněžit a tak jsme další plány museli změnit. Jediný program, který byl schůdný, a zvlášť děvčata si ho vyžádala, byla návštěva obchoďáku. Vybrali jsme centrum Galeria Bałtycka – někteří vyrazili za oblečením, jiní za jídlem či dárky domů, velký úspěch měl selfie box se zeleným pozadím.

O dost menší úspěch pak měla večeře, ke které nám připravili omáčku s masem, pohankou a červené zelí. Někteří snědli alespoň maso, jiní třeba ten salát, ten kdo jedl vše se docela nacpal – z talířů ostatních. Tak snad to úplně nepodlomí morálku před soutěží, to by bylo kvůli jedné pohance škoda. Večer trávíme na ubytování, je třeba si na zítřejší program odpočinout a dobře se vyspat. Tak na nás myslete, jdeme do finiše.



So 10. 3. 2018 - Soutěž

Snídaně byla zase v 9 hodin. Oproti včerejšku chyběla paní generálka a přibyly párečky. Asi když je před tou soutěží, tak nás chtějí rozmazlit. V 10 jsme si dali krátké rozezpívání. Do místnosti s klavírem už jsme se nedostali a víc zkoušet stejně nemělo moc smysl. Všechno už umíme no ne? Navíc, oběd byl už v půl 12, tentokrát překvapivě brambory s masem a salátem. I když pro mnohé lepší než pohanka, tak se snad všichni dobře najedli. A kdo ne, tak měl aspoň výbornou polívku – vývar s nudlemi.

No a pak už se rovnou jelo do místa konání soutěže, na technickou univerzitu. Ve 12:45 měla akustickou zkoušku starší kategorie, v 13:30 mladší. Sál byl zvukově příjemný a i sbor byl očividně v dobrém rozpoložení a hlasové kondici. K tomu všemu úžasný klavír Steinway a zvuk byl téměř dokonalý. Krom toho jsme cvičili také nasazení, přesuny na pódiu apod.

Vše vypuklo ve 3 hodiny, kdy šli na řadu starší. Sem tam falešný tón, ale jinak pocit dobrý. No a podobné to vlastně bylo i u mladších, ti zpívali od 15:45. Pak už z nás konečně mohla spadnout všechna nervozita, máme to za sebou. Výsledek se dozvíme zítra, ostudu jsme ale neudělali.

Večeře byla už v 5, tentokrát překvapivě rýže, k ní pak masová směs. Chvilku jsme si odpočli na pokojích, od 7 nás čekalo poslední zpívání – koncert v přilehlém kostele. Bylo to takové rozpačité a zmatené, přeci jen, poslední zkoušky jsme se soustředili hlavně na soutěžní repertoár. No a teď si jdeme užít poslední večer tady v Polsku. Dobrou noc.



Ne 11. 3. 2018 – Centrum Gdaňsku a vyhlášení

Vstávali jsme dřív, museli jsme si sbalit všechny věci – na ubytování už se nevrátíme. Po snídani, ke které dnes byla místo párků vajíčka, jsme naházeli věci do autobusu. Autobusem jsme ale nejeli, musel totiž dodržet dostatečně dlouho před výjezdem devítihodinovou pauzu. Místo toho jsme si rozdali 54 lístků a vyrazili tramvají do centra.

Vymysleli jsme si prohlídku města. Začali jsme u Zlaté brány. Byly v ní fotky města po roce 1945, kdy bylo prakticky celé město rozbombardované. Postavili ho znovu, ovšem s ohledem k původní architektuře. A i dnešní moderní stavby se staví v „severském stylu“, i když z nových materiálů.

Prošli jsme kolem krásné radnice a pak Zelenou branou až k řece Motławě, po jejímž nábřeží jsme pokračovali k nové filharmonii, kde jsme si udělali společné foto u nápisu Gdaňsk. Fotek jsme samozřejmě udělali víc a dělali jsme také tzv. „točorangy“, jak jsme pojmenovali krátká videa, která jsme natáčeli do krátkého sestřihu, které kromě DVD z Polska Tadeáš s Davidem udělají. Spočívá to v tom, že se každý ze sboru otáčí se selfie tyčí dokola a za ním většinou mává sbor.

U filharmonie jsme si dali rozchod, asi tak na dvě a půl hodiny. Sboristi si mohli projít kouzelné uličky města, nakoupit nějaké suvenýry, dát si něco dobrého. Malá skupinka asi patnácti lidí vyrazila do muzea 2. sv. války. Expozice nás provedla celým průběhem války v naprosto neuvěřitelných instalacích. Ocitli jsme se např. v ulicích Varšavy, v rozbombardovaném městě, viděli vojenskou techniku, výbavu, podmínky v koncentračních táborech – zážitek to byl opravdu silný, zvlášť s vědomím, že tady v Gdaňsku 2. sv. válka vlastně začala. Stálo to tedy za to, strávit by se tam dalo celý den.

Taky jsme málem nestihli sraz zpět na náměstí u radnice. Vyzvedl nás už náš autobus. K obědu byly tradičně brambory, dneska s řízkem, tak prý to bylo nejlepší jídlo. Čekalo nás vyhlášení výsledků zpět v technické univerzitě. No a jsou z toho dvě stříbra! V obou kategoriích máme dokonce shodně bodů – 84. V rámci předávání se konal koncert všech zúčastněných sborů – my jsme si zazpívali Bílou růži a Praise His Holy Name.

A pak už jsme si zpívali jen tak z radosti – při převlíkání, venku v kampusu, cestou k autobusu. Ten nás odvezl na poslední večeři před cestou. Aby nám to nebylo líto, udělali nám zase brambory, tentokrát s omáčkou. Tak to už jsme se museli smát. Rozloučili jsme se s naším hostesem Bartekem a zvedli kotvy směr domov. Před spaním jsme si pustili ještě Forresta Gumpa a Příběh hraček a pak už jen poslední noc na kolech. Tak zítra doma.


Po 12. 3. 2018 – Cesta domů

Pět minut před třetí hodinou ranní jsme překročili hranice České republiky u Náchodu. Řidiči na to dost šlápli, tak jsme měli slušný náskok. Za Náchodem se stavělo na benzince na záchod (bohužel tam byl jenom jeden) a pro něco k noční svačince (když se málo spí, tak se víc jí). K tomu se bouchlo šampáňo a slavilo se 18 let Barči Svatků, hned takhle pěkně zčerstva. Tak tedy všechno nejlepší Barčo.

Zbytek cesty Českem jsme prospali, probudili nás až řidiči před Strakonicemi, hlavně kvůli kontejnerům, do kterých jsme měli vyhodit pytle s odpadem. V Sušici jsme byli už před osmou, více než o hodinu dřív, než bylo v plánu. No a přivezli jsme s sebou severskou zimu a déšť. Do teď tu prý bylo sluníčko a padaly teplotní rekordy. Tak nevím, kdy to mokré, studené prokletí zlomíme. Už bychom taky rádi někam do tepla.

Na závěr se tradičně děkovalo. Řidičům za neuvěřitelné manévry na místech, kde by člověk i kolo vedl. Jo a měli jsme nejhezčí autobus ze všech sborů na soutěži. Paní Hance Staňkové za zdravotnický doprovod, naštěstí nenastaly žádné komplikace, dokonce i omdlelých bylo minimálně.

Našim nejmilejším sbormistrům Pepíkovi a Andrejce za to, že nás i přes časovou a personální tíseň dotáhli ke dvěma stříbrům. Čendovi Křížovi za nejlepší organizátorskou práci, bez něj už si zájezdy neumíme, a ani nechceme představit. Zařídí vše, co je třeba, a ještě nás umí motivovat.

No a nakonec všem sboristům – jsme jeden tým, nejlepší sbor na světě, ať už porotci říkají, co chtějí. V srdcích máme zlato, a to je nejdůležitější. Tak snad s Vámi zase příště.

Váš dopisovatel Dan Nakládal

Sledovat nás můžete i na našem sborovém instagramu. Pokud se přihlásíte a kliknete na ikonku naší profilové fotky, můžete shlédnout naše instastories! 





  • © Sušický dětský sbor 2014
    design MATYPO s.r.o.

  • zřizovatel

    Základní umělecká škola
    Františka Stupky v Sušici
    Lerchova 255
    342 01 Sušice

  • organizační výbor

    Spolek přátel
    Sušického dětského sboru
    Lerchova 255, 342 01 Sušice
    IČO: 62630555