Sušický dětský sbor založeno 1969

SDS Pobaltí 2017

záhlaví záhlaví záhlaví

Sušický dětský sbor pěl v Pobaltských zemích...



Letošní zájezd Sušického dětského sboru byl v lecčems paradoxní. V Česku na konci dubna stále ještě panovala krutá zima, ale my si namísto teplých krajin zvolili za cíl severské země Litvu a Lotyšsko. A jediným důvodem byla soutěž, která nakonec nebyla soutěží, ale festivalem – All Nations Are Singing – v litevském Vilniusu. Nezůstalo však jen u zpívání, tak jako obvykle jsme stihli i navštívit nejedno zajímavé místo.

Den odjezdu byl stanoven na čtvrtek 20. dubna. Sraz jsme měli klasicky před hudebkou, tentokrát ale až v 16:30. Čekala nás totiž noční jízda přes Polsko. Kdo neprospal celou cestu, mohl vidět sníh v horách před Wrocławí, průjezd městem Lodž, oranžový měsíc nad polskými dolinami či svítání nad Varšavou. Hranici do Litvy jsme přejeli v deset hodin ráno. Kvůli posunu času na východoevropský však, jak vtipně poznamenal Tom Kotal, cesta na záchod k litevskému smrku zabrala přes hodinu. Naším prvním cílem byl Vilnius. Zbytek dne byl odpočinkový, po náročné cestě jsme si zvládli tak akorát vybalit zavazadla v hotelu Žemaites a zalézt do postelí.

Druhý den nás už čekal první koncert, v kostele sv. archanděla Rafaela, který se nachází nad řekou Neris, v části města s novými výškovými budovami. V neděli jsme měli program v nedalekém městečku Trakai. Kromě dalšího festivalového koncertu jsme absolvovali i prohlídku hradu, ze všech stran obklopeného jezerem, a samotného městečka, které skrývá hned několik zajímavostí. Patří mezi ně zázračná ikona spojená s velkoknížetem Vytautem, Karaimové, turkickojazyčné etnikum vyznávající judaismus, a také patron tohoto města – náš sv. Jan Nepomucký. Ochutnali jsme i místní speciality – polévku s koprem a kibinai, což je tradiční litevské jídlo, něco jako masem plněné pirohy.

Prohlídce Vilniusu jsme věnovali celý den následující, trasu jsme si naplánovali sami. Do historického centra jsme vstoupili tzv. Jitřní branou s ikonou Panny Marie. Vilnius nabízí nespočet církevních památek, my jsme navštívili pravoslavný kostel Ducha svatého. Centrem s obchůdky s jantarovou bižuterií jsme pak došli až ke katedrále s charakteristickou zvonicí a odtud pak na Hradní horu s Gediminasovým hradem. Výhled na město za ten výšlap určitě stál. O dost větší rozhled jsme ale měli z Vilniuské televizní věže, která je se svými 326,5 metry nejvyšší budovou v zemi.

V úterý 25. dubna jsme se rozloučili s Vilniusem a vyměnili ho za jiné hlavní město, tentokrát lotyšskou Rigu. I přes nepřízeň počasí, lilo jako z konve, jsme zvládli alespoň to nejdůležitější z města vidět. Zbytek odpoledne jsme ale strávili po nákupních centrech a restauracích. Škoda. Ještě ten večer jsme dorazili do Siguldy, což je partnerské město Sušice, a ubytovali se v rodinách. Nutno podotknout, že místní ještě cizince nikdy neubytovávali. O to jsme ale zažili vřelejší přijetí.

Na další den pro nás nachystali program, který zahrnoval společné aktivity lotyšsko-českých týmů. Ty zahrnovaly secvičení krátké scénky a orientační běh po významných místech Siguldy. Krom tohoto programu jsme absolvovali i dva koncerty – jeden pro školu, jejíž vedení organizovalo naše ubytování, a jeden pro veřejnost. Následoval společenský večer s vystoupením místních tanečních skupin. Na závěr pak tanečníci vytáhli celý sbor na parket a učili nás tancovat nejrůznější skupinové i párové tance.

Ve čtvrtek jsme se už bohužel museli vydat na cestu k domovu. Čekala nás však ještě jedna kulturní zastávka, Hora křížů, litevské poutní místo, které nás naprosto ohromilo. Jedná se o umělou horu, na které je postaveno tisíce a tisíce křížů, které sem každý den poutníci nosí. (V roce 2014 byl jejich počet odhadnut na 200 tisíc.) Hora samotná má pohnutou historii. V dobách sovětské okupace se vládnoucí režim pokusil toto místo několikrát zničit, bylo ale vždy obnoveno a v současné době je symbolem odporu Litevců vůči okupaci sovětského režimu. Posilněni tímto zážitkem jsme se rozloučili s Pobaltím definitivně a druhý den ráno se vrátili do Sušice. Náš dvoupatrový autobus značky Neoplan urazil úctyhodných 3352 km.

Rád bych na tomto místě poděkoval všem, díky kterým jsme prožili další úžasný zájezd: zdravotnici Lence Tomáškové, která s nefalšovanou válečnou vytrvalostí pečovala o všechny lazary, Tomášovi Kotalovi za dobrou náladu, pomoc s plánováním prohlídek Vilniusu a Rigy a také za korekci deníčku, našim nejmilejším sbormistrům Andrejce a Pepíkovi za motivaci i milý úsměv, Čendovi Křížovi za bezchybnou organizaci a kočírování celého toho sborového kolosu, sboristům za ty nejlepší zážitky a Vám všem za stálou podporu, která nás žene dál. Děkujeme.

Pokud by Vás zajímala naše cesta se všemi podrobnostmi, na webových stránkách sboru, susicesds.cz, naleznete kompletní zájezdový deníček. Tam jsem měl trochu víc prostoru na psaní.

      Váš, tentokrát pobaltský dopisovatel Daniel Nakládal




  • © Sušický dětský sbor 2014
    design MATYPO s.r.o.

  • zřizovatel

    Základní umělecká škola
    Františka Stupky v Sušici
    Lerchova 255
    342 01 Sušice

  • organizační výbor

    Spolek přátel
    Sušického dětského sboru
    Lerchova 255, 342 01 Sušice
    IČO: 62630555